Osteomyelitida

Pojem osteomyelitida (OM) označuje infekci kortexu i dřeně kosti. U syndromu diabetické nohy nejčastěji vzniká jako následek šíření infekce z hlubokých diabetických vředů. Dělí se na akutní a chronickou.

Diagnóza se opírá o klinické známky a symptomy a výsledky provedených vyšetření. Diagnóza OM je pravděpodobná v případě přítomnosti diabetické ulcerace a pozitivity tří z následujících kritérii:

1. Flegmóna (otok, zarudnutí a zvýšená kožní teplota, které jsou způsobeny zánětlivou reakcí)
2. Sondáž kosti na spodině defektu
3. Pozitivní bakteriologický nález z hlubokých tkání - základní pravidla odběru a transportu kultivačního materiálu.
4. Radiologické a/nebo scintigrafické známky osteitidy
5. Histologická diagnóza z kostní biopsie

Základní diagnostickou metodou pro OM je rtg vyšetření:



Nutno brát v úvahu možnost až dvou týdenního zpoždění nástupu rtg změn osteitidy. Diferenciálně diagnosticky zvažujeme možnost Charcotovy osteoartropatie či jiné osteopatie. Ve sporných případech může pomoci opakovat vyšetření po dvou až čtyřech týdnech. Další diagnostickou metodou je scintigrafie a magnetická rezonance.

Léčba akutní osteomyelitidy

Přesné kritéria pro rozhodování o konzervativní nebo chirurgické léčbě nejsou stále dána. Nutno zohlednit rozsah a lokalizaci poškození měkkých tkání i skeletu. Posoudit, jaká je pravděpodobnost úspěchu konzervativní léčby (první ataka OM, citlivá mikrobiální flóra, pacient spolupracující při odlehčování ulcerací) a zvážit riziko dlouhodobé léčby širokospektrými antibiotiky (nejzávažnější je pseudomembranozní kolitida zvláště u oslabených jedinců).

Konzervativní léčba zahrnuje dlouhodobou antibiotickou léčbu (zpočátku parenterální), lokální léčbu infikovaného defektu (dostatečná drenáž hlubokého defektu, odstraňování nekrotických hmot, lokální antiseptika formou roztoků), imobilizaci (klid na lůžku s elevovanou končetinou, po zklidnění lokálního nálezu znehybnění formou sádrové či plastové fixace).

K chirurgické léčbě OM patří odstranění postižené kosti, či její části, všech nekrotických a devitalizovaných tkání.

Léčba chronické osteomyelitidy u syndromu diabetické nohy je dosud značně sporná, zvláště v případě, že došlo ke zhojení okolních měkkých tkání. Někteří odborníci doporučují dlouhodobou antibiotickou terapii (3-6 měsíců), jiní chirurgickou resekci kostí či amputaci.

U každého pacienta s diabetickým defektem musí být posouzeno cévní zásobení končetiny a v případě potřeby zvážit revaskularizační léčbu (angioplastika, bypass).