Syndrom diabetické nohy

Diabetická gangréna byla i po objevu inzulínu noční můrou všech diabetiků a její hlavní léčbou byla včasná, nejčastěji paprsková amputace. Angličan Edmons v r. 1986 jako prvý publikoval zkušenosti s komplexní léčbou diabetické nohy ve specializovaném centru. Multidisciplinárním přístupem spojeným s edukací nemocných dosáhl vyhojení 86% defektů neuropatické a 72% ischemické etiologie a zkrácení doby hospitalizace o 33%. To vedlo v r. 1989 komisi expertů WHO v Saint Vincent k deklaraci, která doporučovala zakládat centra diabetické nohy a tím snížit počet amputací o 50%.
Základem kvalitní a komplexní péče je týmová spolupráce diabetologa, rentgenologa, cévního a plastického chirurga, pedikéra, mikrobiologa, edukátora diabetu, protetika a ševce při léčbě diabetické nohy.

V České republice se intenzivní zájem o diabetickou nohu datuje až od počátku 90. let, kdy vznikala centra ve Zlíně, Praze a Plzni. Od té doby došlo k významnému zlepšení péče o syndrom diabetické nohy v centrech, ale většina defektů stále komplexní léčbě uniká a je léčena v ordinacích ambulantních chirurgů, dermatologů či praktických lékařů, ale řada menších defektů je léčena pouze samotnými pacienty.Tento studijní materiál by měl sloužit především k výuce studentů medicíny, ale doufáme, že osloví i praktické lékaře a některé chirurgy i internisty.

Doporučená literatura:

1. Mezinárodní pracovní skupina pro syndrom diabetické nohy: Syndrom diabetické nohy. Mezinárodní konsenzus. Praha: Galén, 2000
2. Tošenovský, P., Edmonds, M. E.: Moderní léčba syndromu diabetické nohy. Praha: Galén, 2004
3. Rušavý, Z. et al.: Diabetická noha, Galén, Praha, 1998